Dny NATO

Víkend 19.9. a 20.9. jsme trávili v Domaškách. Čirou náhodou se v těchto dnech taky konaly na mošnovském letišti v Ostravě Dny NATO 2009, což jsme předem nevěděli. Radek s Erikem, jako správní vojáci v aktivní záloze, na takovéto akci samozřejmě nemohli chybět, no a když se nás zeptali, jestli nechceme jet s nima, bylo o plánu na sobotu rozhodnuto. No a co by to bylo za vojáky, kdyby nešli ve vojenském, což pro nás mělo určité výhody.

     Dny NATO v Ostravě jsou již tradiční každoroční akcí, kterou navštíví velké množství lidí (v roce 2007 to bylo cca 60tisíc návštěvníků). Letošním hlavním lákadlem byl obří americký vojenský dopravní letoun C-5 Galaxy. Návštěvnost letošního ročníku zatím nevím, každopádně zhruba ve 2/3 cesty jsme se dostali do kolony aut, která vedla v podstatě až na letiště (ještě že Radek zná zkratku). Chvíli jsme kličkovali mezi davem, nakonec se ale podařilo zaparkovat. Lidí bylo opravdu spoustu, však taky bylo pěkné slunečné počasí. Hned při příjezdu nás přivítala F-16 nizozemského letectva z Volker Airforce Base a chvíli po ní se v průletech představily Vzdušné síly AČR - nejprve dvě Mi-17, následované transportním letounem Antonov AN-26, Aero L-159 Alca no a samozřejmě jako třešnička na dortu pětice nádherných JAS-39 Gripen.

     Radek však nejvíc toužil po C-5 Galaxy o kolo které jsme šli. Dostal jsem taky ihned bojový úkol a to zeptat se amerických pilotů, jestli by nás nepustili dovnitř se podívat. Úkol jsem trošku s rozpaky přijal a než jsem se stačil psychicky připravit, zjistil jsem, že piloti stojí hned u mě. Radek je hned oslovil s tím, že by se chtěl na něco zeptat, ale že neumí anglicky a tak předává slovo mě. Tak jsem trošku zmatečně vykoktal dotaz, zda bychom nemohli navštívit pilotní kabinu, nicméně pilot, který vypadal trošku jako Obama nás odbyl s tím, že v thirteen hundred budou pouštět lidi na prohlídku, tak že máme přijít pak. Šli jsme tedy dál až k vystaveným letadlům.

     K vidění toho byla spousta, Tornado, Eurofighter, Mirage 2000-5, Hawk, dva stroje F15 E a samozřejmě české - L-39 Albatros, L-159 ALCA, JAS-39 Gripen a pár dalších. Krom C-5 bylo lákadlem radarové letadlo E-3A AWACS. Tam se člověk mohl projít i uvnitř, ale nejdřív si musel vystát pořádnou frontu. Tedy pokud zrovna nebyl na letišti s dvěma vojákama, kteří se dali do řeči s jinýma vojákama co to letadlo hlídali a dohodli nám V.I.P. vstup - celou tu dlouhou frontu, kde bychom čekali asi půl hodiny jsme předběhli. Vnitřek letadla vypadal jak v nějakém výzkumném centru, samý počítač.

     Krom letadel byla na letišti celá řada jiných předváděcích akcí, od ukázkového policejního zásahu, ukázka hasičské techniky, vězeňská služba ČR a spoustu dalšího. Chvilku jsme si odpočinuli u aktivní vojenské zálohy, kde se Radek zakecal s kolegama a pak jsme zavítali do stanu polní nemocnice. Ivča si tam dokonce vyzkoušela jaké to je být přikurtován k nosítkám.

     Došli jsme až na konec areálu, kde kluci nadšeně prolízali tanky a těžkou techniku, no čas se už notně posunul (už bylo dávno po thirteen hundred) a raději jsme mazali k C-5 na prohlídku. No samozřejmě už nepouštěli dovnitř a letadlo zavírali. Přesto mě Radek zase donutil k rozhovoru s posádkou, jestli bychom mohli dovnitř. Chvíli to vypadalo že ne - už zavíráme a je tam tma, ale nakonec byli velice vstřícní a s baterkou v ruce nás vzali dovnitř. Dokonce až do pilotní kabiny (mimochodem po dlouhém vratkém žebříku), kde jsme byli za celý den asi jako jediní. Armínek neomylně hned sedl na místo pilota a chytil do ruky knynpl. Sice jsem mu říkal, ať na nic nesahá, ale nebylo to nic platné. Človíček co nás tam provázel ale nic nenamítal, takže z toho žádný problém nebyl. Jak jsme se dokochali, poděkovali jsme, slezli dolů a vydali se na cestu domů. Byl to podařený výlet.